Naše obec

Z historie obce

První písemná zmínka o naší obci pochází z roku 1361. Papežský dvůr tehdy ve francouzském Avignonu jmenoval rozhodčí komisi ve sporu nedalekého vizovického kláštera a pánů ze Šternberka. Mezi jinými se v listině jmenuje i obec Luptal. Jméno Liptál pochází pravděpodobně z německého slova Liebthal či Liebenthal - v překladu „milé údolí“.

Život dávných obyvatel Liptálu můžeme dnes postihnout je velmi přibližně. Obec patřila vsetínskému panství, které bylo od roku 1308 v držení pánů z Kravař. Později přešlo panství a tím také Liptálu do majetků pánů z Cimburka a v roce 1505 pánů z Kunštátu. Z té doby pochází významné nadání, kterého se dostalo poddaným vsetínského panství - svoboda dělání pasek, tj. přeměny lesa na ornou půdu. Z roku 1516 se dochoval údaj o velikosti Liptále, který patřil k největším obcím panství: kromě fojtství zde bylo 25 usedlostí, fojtem byl jistá Václav. Jako součást vsetínského panství, mezi jehož majiteli byl i pozdější významný císařský vojevůdce Albrecht z Valdštejna, je v historických dokladech uváděn Liptál až do poloviny 17. století.

Nejstarším dokumentem archivu obce Liptál je privilegium Albrechta z Valdštejna, vydané 1. ledna 1614. Na pergamenové listině opatřené dvěma přivěšenými pečetěmi se (v současném přepisu) píše:

My Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna jeho milosti římského císaře komorník a Lukrécia Valdštejnská rozená Nekšovna z Landeku, páni a držitelé panství vsetínského, lukovského a rymického etc. známo činíme přede všemi, kdežkoli tento list čten aneb čtoucí slyšán bude, zvláště tu, kdež náleží, že poddaným našim ze vsi Liptálu tuto milost činíme: roli, louky a pastviny, kterýchž oni v držení a užívání jsou, jim dědičně dáváme a nijakým způsobem my ani potomkové naši a budoucí páni držitelé panství vsetínského a dědiny Liptálu jim jich odjímati nechcem a nebudem. Toliktéž z šenkův vinných jak obec tak fojta propouštíme, na hony aby nechodili, psův a chrtův nechovali, do mlejna, kde se jim dobře líbí, vozili, hlásati na zámku vsetínském ani nikde jinde aby povinni nebyli od nynějších a budoucích držitelů osvobozeni jsou. Též kdyby se bukva obrodila, tehdy aby v horách k panství vsetínskému přináležejících svině a bravy pásti bez všelijakého ouplatku, a dříví jak k palivu tak k stavení sekati a bráti mohli, jim to dovolujem, čehož jim nikdy od nás ani budoucích pánův a držitelův panství vsetínského a dědiny Liptálu zabraňováno nebude a bejti nemá, poněvadž již nám prvotně za ty všecky věci plat dávají a dávati na časy budoucí mají. A pro lepší toho jistotu pečeti naše vlastní k tomuto listu přivěsiti jsme dali. Jehož jest datum na zámku vsetínském prvního dne januarii léta páně tisícího šestistého štrnáctého. A. z Valdštejna m.p.

Poddaní vsetínského panství se stali hybnou silou tzv. valašských povstání. Nespokojenost Valachů, ale i zrada, které se dopustil Valdštejn na protihabsburském povstání moravských stavů, se staly hlavní příčinou dlouhotrvajících valašských rebelií za třicetileté války. Jejich střediskem se stal Vsetín a okolní obce. Povstalci se nevzdali odporu ani po vypálení Vsetína a popravách v roce 1627. Od roku 1642 stáli po boku švédských vojsk, ale 26. ledna 1644 byli císařským vojskem definitivně poraženi. Na 200 účastníků povstání bylo 15.2.1644 ve Vsetíně popraveno. Tato exekuce proslula jako jedna z nejmasovějších a nejhrůznějších poprav v naší národní historii.

Liptál tehdy stihl osud Vsetína a obcí v širokém okolí: „Ta vesnice jest všecka vypálena a v run obrácena ...“. Výrazným sjednocujícím prvkem povstalců bylo jejich nekatolické náboženství. Význam povstání, sledujícího ušlechtilé cíle svobody svědomí a náboženského vyznání, vysoce ocenil přední činitel pobělohorské emigrace, biskup Jednoty bratrské Jan Ámos Komenský. Uklidnění situace přinesl po dlouhých desetiletích teprve toleranční patent císaře Josefa II. z roku 1781.

Roku 1666 došlo k osamostatnění a vzniku samostatného panství liptálského. Jeho majitelé se poměrně často střídali. Nová vrchnost si přivlastnila fojtství a největší usedlost v obci. Začátkem 18. století výrazně pokročilo budování panství - byly v něm dva dvory s ovčírnami, užitkové a okrasné zahrady, panský mlýn a pila, palírna, hostinec, šenk a pivovar. Šlechtickým sídlem se stal zámek, postavený na místě původního fojtství. V polovině 18. století bylo v Liptále 20 sedláků - gruntovníků, 10 čtvrtláníků, 12 zahradníků a 17 podruhů s robotními povinnostmi vůči vrchnosti. V roce 1930 se stal liptálský velkostatek majetkem hraběte Brandenstein - Zeppelina. V roce 1945 mu byl jako německému státnímu příslušníkovi konfiskován. Od roku 1945 je zámek majetkem obce.

Po roce 1848 se změnil život i v Liptále. Bylo zrušeno poddanství, roboty i církevní desátky, v náboženském smyslu se evangelíci stali rovnoprávnými s katolíky. Postupně se zdokonaloval systém státní správy a samosprávy, základním článkem se stala obec. Liptál se po roce 1850 stal součástí politického okresu Valašské Meziříčí. Roku 1857 bylo v obci celkem 266 domovních čísel a žilo zde 1569 obyvatel. Z toho byla většina (1395) evangelíků a 160 katolíků. Základem obživy tehdejších obyvatel bylo zemědělství a chov skotu a ovcí. Panský velkostatek se orientoval na lesní hospodářství. Mimoto bylo v obci rozšířeno tkalcovství a výroba křiváků (kapesních nožů). Roku 1869 byla v obci zřízena pošta.

Významým jevem bylo vystěhovalectví do Ameriky, zejména po americké občanské válce. I z Liptálu se vystěhovaly za prací a lepším živobytím desítky občanů, emigrace pokračovala i v době 1. světové války . Po vzniku samostatné ČSR se začaly v Liptále rozvíjet živnosti a nové pracovní příležitosti přinesly i průmyslové podniky ve Vsetíně, v Liptále byla do roku 1930 pobočka firma Thonet - Mundus.

Německá okupace zasáhla i do života liptálských občanů. Počátky organizovaného odboje proti okupantům jsou spojeny s organizací Obrana národa. Další odbojovou skupinu organizoval po roce Rudolf Kubáň. V létě 1944 se partyzánská činnost začala rozvíjet i v okolí Liptálu, zejména v oblasti Chlévisek. Na konci války byly v Liptále umístěna jednotka německé policie a vojenská jednotka Vlasovců. Obec byla osvobozena v odpoledních hodinách dne 4. května 1945 jednotkami 1. čs. armádního sboru.

Po válce odešlo z Liptálu 355 občanů v akci osidlování pohraničí. Většina směřovala do okresu Jeseník, nejvíce se jich usadilo v Domašově. Nastala poválečná výstavba a rozvoj obce. Roku 1957 vznikla nová provozovna výrobního družstva Lipta, v roce 1958 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo, mnoho prostředků bylo vloženo do oprav školních budov, byla provedena adaptace hospodářských objektů při zámku, řada občanů našla zaměstnání ve státních lesích. V 60. letech byl budovány skupinové vodovody a obecní vodovod s vodojemem byl dokončen roku 1982. Následovala výstavba požární zbrojnice, kulturního areálu, nových komunikací a byla postavena i moderní 13 třídní základní škola. Rychle se rozvíjela bytová výstavba, modernizací prošel a prochází i stávající bytový fond. Dnešní podoba Liptálu je výsledkem dlouholetého historického vývoje. Zcela určitě však tvář naší obce nejvíce ovlivnil vývoj v posledních čtyřiceti letech.

Podrobně je zpracována historie Liptálu v publikaci "LIPTÁL - kapitoly z historie obce na Valašsku" která je k dispozici na Obecním úřadu Liptál.